Jako malá holka jsem se velmi zajímala o knihy. Jsem velmi ráda za knihy. A nejen tak obyčejné knihy. Byly to knihy s obrázky. Sice to byly taky knihy s pohádkami, protože jsem byla dítě, ale taky jsem měla ráda i encyklopedie. Hlavně encyklopedie, kde byly obrázky. Moc ráda jsem si je prohlížela. A aby toho nebylo málo, tak mi je maminka velmi často kupovala a předčítala. Díky tomu předčítání, jsem se taky velmi brzy naučila číst. A to byla taky velká věda. Tedy pro moji maminku maminka, která mi vždycky říkala, že jsem velmi šikovná, když ve svých šesti letech dokážu úplně moc krásně plynně číst.
A byla to pravda. Vždyť už v pěti letech jsem uměla psát slabiky a taky je číst a musím říct, že pro mě to taky byla velká věda, jak se spojí jí písmenka. Četla jsem opravdu ráda. Začínala jsem pohádkami, to je jasné. Byla jsem dítě, ale později jsem se přeorientovala na ty encyklopedie a další vědecké knihy. Potom jsem se věnovala taky biologii a zvířatům. Zajímalo mě, jak zvířata žijí. A to hlavně v cizích zemích, například Afrika.
To taky byla pro mě velká věda, jak se tam zvířata dostala. A aby toho nebylo málo, tak jsem se od své maminky dozvěděla, že moje teta byla vědkyně. To jsem vůbec nevěděla. A taky jsem se zase dozvěděla od mého tatínka, že můj otec taky studoval na vědecké fakultě. Bohužel prý ale maminka otěhotněla, takže školu opustil. Myslím, že podle mého názoru je to velikánská škoda opustit vědeckou fakultu. Je to opravdu škoda. Ptala jsem se tatínka, proč se nevrátil později do školy. Tatínek říkal, že vědecká fakulta potřebuje mnoho času. A od té doby, co jsem se narodila už čas neměl a musel chodit do práce. Tak sice nemá vědeckou fakultu, ale věnuje se ekonomice. Myslím, že ekonomika a věda má taky něco do sebe. Ekonom taky musí vědět, co čekat od lidí.
